Publikoval(a) Zlatohlávková dne 06.11.2011
Ve středu 14. 9. 2011 jsme se sešli před budovou druhého stupně a společnými silami jsme naskládali do vozu pana ředitele naše „malá“ zavazadla. O pár minut později jsme vyrazili na dlouhou pouť. Po dlouhé strastiplné cestě jsme před našimi zraky spatřili tu onu benzínku, u které jsme natankovali síly našimi svačinami. Pak jsme pokračovali v cestě, ale nebylo to lehké, jelikož nám počasí nepřálo.
Když jsme dorazili před penzion Šenk a vstoupili, čekali nás tam ostatní spolužáci, kteří se vezli autobusem i s paní učitelkou, která svírala klíče od našich pokojů. Do oběda jsme se zabydlovali a prozkoumávali pokoje ostatních.
Po obědě jsme se odebrali do svých pokojů, kde jsme odpočívali. Dále nás učitelé svolali před penzion na odpolední „bojovou“ hru. Nejprve jsme byli rozděleni do tříčlenných skupinek a popořadě nás pouštěli na cestu. Cílem hry bylo zapamatovat si co nejvíce nakreslených obrázků v co nejkratším časovém úseku.
Po hře jsme se šli projít kolem Vápenného Podola. Cesta byla z kopce do kopce, ale po dlouhém šplhání jsme se pokochali krásným horizontem Železných hor. Po návratu do penzionu jsme rovnou šli na večeři a šup do společenských šatů, „seběhli“ jsme pár schodů do sálu, kde nás již čekali. A dali jsme se do víru tance. Po hodině byla malá přestávka na zchlazení podupaných nohou… A tančení mohlo pokračovat. Naučili jsme se valtz, chachu a disko tanec martinu. Potom následoval spánek, tedy u některých.
Ráno jsme museli brzy vstát a připravit se na pochod do vzdáleného Heřmanova Městce. Cestou jsme procházeli lesem a loukami. Dorazili jsme do Heřmanova Městce, kde na nás čekala milá a obětavá paní, která nás zavedla do místní židovské synagogy, kterou jsme si i s výstavou prohlédli a vydali se zpět na náměstí do cukrárny osladit si cestu. Zpátky jsme jeli autobusem.
A když jsme dojeli zpět do našeho penzionu, jen tak tak jsme se stačili obléknout a upravit do mini tanečních. Po tanečních následovala večeře a hodina moderních tanců. Závěrem večera byla diskotéka. Bohužel nebyla moc zábavná, protože většina chlapců seděla a koukala na ,,trsající“ dívky. A tak jsme slavnostně ukončili pobyt ve Vápenném Podole.
Ráno jsme si rychle sbalili, svlékli povlečení a odnosili svá zavazadla do auta. A mohli jsme vyrazit na cestu. Zpátky jsme šli po lesních cestách a před Sečí nás ,,uvítal“ kravín. U školy jsme si vyzvedli svá zavazadla a rozešli se do svých domovů.
Pobyt ve Vápenném Podole byl příjemný a zábavný. A naučili jsme se i něco ze společenského chování, což se nám může hodit do příštích let…
Autorky: Aneta Cipryánová, Petra Pospíšilová a Vanessa Jílková J
| < Předchozí |
|---|
Rubrika: Aktuality
